Na počátku všeho byl chaos, no ne?

Článek

Na počátku všeho byl chaos!

V mnoha literaturách se uvádí, že na počátku všeho byl chaos. Budeme-li se řídit touto tezí, nebylo tomu jinak ani u prvního ročníku kempu, který na hrudi ponese příští rok číslo 5. Před první akcí vznikalo spousta nápadů, vizí, cílů, jak by kemp mohl vypadat, co by mohl sdělovat a co by měl nést. Ve 20-ti letech jsem postavil něco, co mě mělo posunout mnohem dál, než jsem si v té době dokázal představit. Z vizionáře …

Trocha nudy

Co vám budu povídat – příprava akce trvala 10 měsíců a každičké zařizování a tvoření byl křest ohněm. Byly záležitosti, které jsem měl před sebou poprvé v životě a jednu ze všeho pro mě nejtěžší – dodělat něco od začátku až do konce.

Pro mě jako vizionáře, snílka, ta představa vytvořit projekt, který bude časem přesahovat mnohem dál, než za sport, byla hnací, protože mi to tady připadalo všechno na jedno brdo.

Chybělo mi v tom něco, co se neprobírá ve škole, ve sportu a často na to není prostor ani doma, přesto s tím každý z nás více, či méně pracujeme.

Navíc drtivá většina kempů slibovala zábavu od začátku až do konce a říkal jsem si – No, tak dobrý, tenhle sektor tady je, nikomu do zelí lézt nechci a nebudu dělat něco, co už tady je.

Dál jsem dlouho nepřemýšlel, protože jsem věděl, kam jsem se nasměroval. No tak jó, myšlenka by byla supr, ale to, že budu na realizaci a zařizování jinak sám, s výjimkou konzultací (později) blízkého kamaráda, nicméně v tu dobu neznámého člověka, byl zkrátka zmíněný křest.

Přiznání

Nevěděl jsem předem, jakého rozměru tento projekt pestrostí nabyde, ani co bude přesně jeho obsahem a upřímně jsem také spoléhal na mou schopnost improvizace, přesto jednu věc jsem věděl naprosto jistě!

Věděl jsem, že ze své podstaty udělám maximum proto, aby kemp byl vždy zárukou kvality, kterou poskytneme účastněným a zároveň každý člen (spolutvůrce) v sobě probudí bojovníka, který je otevřený radosti, smutku, vzteku, nadšení, odvaze a vždy bude v souladu s tím, co cítí a nepůjde proti tomu. Samozřejmě je otázkou, jak na tom pracuje po kempu, ale v tom už má každý svůj kus odpovědnosti, vůle a dalších dovedností.

Věřil jsem, že můj záměr je dobře směřovaný ve spolupráci s citem a rozumem a že selhání není na místě.

Z vizionáře realizátorem

A povedlo se! První projekt, který jsem složil na papír, připravil a zrealizoval. Byla to ohromná úleva a náboj zároveň.

Nyní s odstupem si říkám při pohledu na fotky a vzpomínky, že trička byly hrozný, letáky příšerný, propagace mizerná, web úplná nuda, jídlo pod salvou neblahé kritiky, ale… to jádro, ten vnitřek, kterou ten projekt měl a má, je jedinečné a nenapodobitelné!

A tak prozřelo spousta z nás. Kdy jsme zjistili, že chtění a nutkání je jen jeden z dílků do mozaiky. Že je třeba činit, konat, ověřovat, zkoumat, inovovat a nesečkávat jen u plánu a snění.

Osobnosti na těchto kempech? Není osobnost jako osobnost!

Není pro nás jednoduché přeprogramovat vzorec, že osobnost je ten, jehož obličej je vidět v televizi. První tři roky jsem slýchal z recenzí – chyběla mi tam nějaká osobnost! Plácnul jsem se do hlavy a tři roky marně jsem se snažil nastínit: „Ty jsi snad ta osobnost, ne?! Co by Ti tady měl říkat kluk jako Ty, jak něco nějak dokázal? Najdi si vlastní originální cestu! Proč budeš někoho kopírovat?“

Začalo si to postupně sedat a snad již chápeme, že zde je osobnost každý z nás! Projekt přivolal naprosto skvělé lidi, kteří se spojili se stejným záměrem a nevědomky vytvořili povedené dílo, ze kterého se můžeme těšit každý rok při našem společném setkání již čtyři roky, nyní pátý a s úctou se těšíme, kdo opět kemp obohatí svými vhledy, poznáním, či vjemy, nebo zážitky.

Víte, ta atmosféra…

Je výjimečná! A přesvědčila mne, že ty kluky nepřitáhla touha po materiálu, ani vzhledu … nešli za HVĚZDNÝM JMÉNEM, ani žádnými dárkovými balíčky, nebo kouzlem letáků a reklam. I zmíněné jídlo první dva roky nepřineslo zrovna úspěch a předem se vědělo, že budeme spát na zemi pod stanem a žádný Hilton na pořadu dne nebude.

Je ale přitáhla ta odvaha se postavit něčemu, z čeho občas máme obavy, o čem občas máme pochybnosti, ale přitom nás to nahlodává, jen nám občas přijde jako tabu o tom mluvit. A každý rok se ti borci vrací, i když ví, že ne každé téma na nás působí příjemně! Protože ta síla, která nás vede k těm snům je silnější, než strachy a pochybnosti, které na cestách potkáváme.

Zábava jako únik? Zapomeňte…

Jo, nenabízeli jsme únik za zábavou, ale tvořili jsme jako zábavu překonávání svých vlastních limitů. Především pohled do našeho vnitřního dění nás samotných a výzvě bádat, poznávat a postavit se (k) tomu čelem.

Ti kluci, co sem jezdí, mají ohromnou vnitřní sílu, mají velké srdce a velký cit i smysl pro humor. Držíme tu jeden za druhého a dokážeme se spojit za silným záměrem. A to, že se občas postavíme velkým vnitřním strašákům, dokážeme se společně podržet a dodat si odvahy k řešení, nebo pokládat otázky na věci, kterým nerozumíme. A tím nám skládám ohromnou úctu.

„Nikomu není dán sen, aniž by mu zároveň nebyla dána moc jej uskutečnit.“

Přesně tahle věta se stala hybnou silou a zároveň vrytým symbolem, který charakterizuje tento projekt. A pro mě představa společnosti, v níž lidé jsou laskaví a pravdiví sami k sobě i k ostatním, dělají to, k čemu se cítí být předurčeni (nenašel jsem lepší slovo), co je naplňuje a jsou i užiteční ostatním, je zkrátka více, než cokoliv jiného. Já jako svou silnou stránku našel propojování lidí a žití metaforou.

A jen dojatě pozoruji, jaké silné stránky zde nachází mí přátelé, spolutvůrci, a jak to krásně do sebe zapadá a zírám, co ti puberťáci občas velmi zajímavého vytrousí.