Pravdě hezky do očí!

Článek

Sakra, kde jsou ty hranice?

Třetí ročník už byl velký zásah do našich hranic, zejména mentálních, jež jsme nahlodávali tématy, které nejsou konvenční a dobře přijímané společností a nechali jsme tak působit na naše tělo, emoce i pocity.

Tenhle ročník však byl tím nejotevřenějším a velmi dynamickým, informačně bohatým.

To díky lidem, kteří za ta léta už pochopili, o čem tento kemp je a to silné jádro, které se vytvořilo, dobře dokázalo přijmout nové členy, kteří se velmi rychle otevřeli s námi.

Ze začátku jsme na tom byli obdobně – kriticky čumíte a cítíte, že se vás někdo dotýká na hraně toho, že tady končí mé hranice komfortu, jinak řečeno mých přesvědčeních o pravdách a zde už to není zkrátka příjemný. Ha! Vytáhnu jednu příhodnou historku s mým tehdy mnou vnímaným despotickým a pesimistickým otcem, kdy bratr na tátu zkoumavě zvolal: „Myslím si, že lidé tvrdí, že Vesmír je nekonečný pouze proto, protože nikdy nedošli na jeho konec!“ Odpověď otce: „No, a když dojdeš na ten konec… co je za tím koncem?“

Nevím, jestli si dokážete představit, že jsme s bratrem odešli z místnosti jako rozbitý prasátka na drobný a po zbytek večera s námi nebylo slova.

A přesně takové situace zažíváme i na kempu. Prostě někdo Vám podá informaci, která Vám foukne do domečku z karet a je na Vás, jestli je domeček schovaný ve skleněném teráriu a nenecháte si ho rozbít ani za H, nebo ho jednoduše necháte sfouknout a můžete ho postavit jinak, nebo z něj udělat něco jiného… třeba si zahrát žolíky, poker… kam, až Vaše představivost dohlédne můžete tu směsici karet využít, záleží však na vaší volbě.

Ono to zjištění, že hranice jsou bodem, který by vás měl chránit, nikoliv omezovat, je velmi zajímavým uvědoměním k tomu své hranice řádně prozkoumat.

Potenciál, … kde začíná a kde končí?

Líbí se mi, že když odstraníte z cesty šotky a různé našeptávače, zjistíte, kolik v sobě máte potence, síly a odhodlání. S klukama jsme najednou byli mimo dosah různých dogmat, přesvědčení, které na nás působí z venku a mohli jsme tak přímo na sebe nechat působit netradiční vložky, které prověřily naše schopnosti i schopnost přijímat, či zaujmout postoj k přicházejícím příležitostem.

Pustili jsme se do spousty věcí, které nepotkáváme každý den a máme na ně různé názory, které jsou víceméně převzaté a jen jsme se naučili jimi řídit, aniž bychom si ověřili jejich platnost… třeba jako, když šlápnete na střepy, tak se pořežete… nikdo z kluků toto přesvědčení nepotvrdil a rochnili se v tom, jak prasata v bahně.

Jsou věci, které sahaly i hodně za hranu konvence a nebylo účelem přesvědčit, že to takto musí být, ale pouze nechat na sebe působit a dovolit si tu představu, že by to tak mohlo být a co by to mohlo přinést. Bylo úžasné, kolik proaktivních akcí a dialogů to vyvolalo.

Zjistil jsem, že najednou nebylo tabu vůbec nic a naopak jsme zjistili, jak málo se mluví třeba o pocitech, o duševních stavech, které provází každého z nás, ale nikdo si s tím nevíme pořádně rady, protože na to nejsou žádné reklamy, na žádné škole se to pořádně neučí a nikdo se o tom moc nebaví.

Prostor snese všechno!

Tady byl prostor pro všechno. Díky koncentraci, se kterou jsme pracovali hodně vědomě, jsme letos nezaznamenali žádné zranění, snad ani oděrek a že těch příležitostí bylo. Dokázali jsme totiž mnohem lépe reagovat na to, co se zrovna v tu chvíli dělo.

Pak jsme se dostali k tématu čas – jak zacházíme s chronologickým časem a časem příležitostí. Dále jsme se hodně dotýkali práce s pozorností, emocemi, pocity, vnímání těla a hodně jsme se otírali o houževnatost a sebekázeň – čili schopnost se nasměrovat a dodržovat pravidelnost a inovaci.

Když to po sobě čtu, zní to trochu ezo, ale nenechte se zmást. Syrový příklad: „Borci, chcete tu vést témata o mistrovství, o dovednostech, o lize… a řekni mi teda za celej den, kolik času jsi proaktivní sám od sebe, zvedneš prdel a jdeš pracovat na tom, čeho chceš dosáhnout? Stačí Ti ten program, co tu je a co není v programu, si budeš válet šunky? Takhle ty zacházíš s časem? Tak si spočítej, kolik času tady proflákáš místo toho, aby ses k tomu svýmu snu přiblížil… hm? Kolik proflákanýho času to bude za týden, za měsíc, za rok? Budeš pak nadávat na osud, nebo ostatní lidi, že jsi toho nedosáhl? Chceš to vůbec dokázat? Tak se podívej do zrcadla a zkus si to zodpovědět, ju? A další věc, děláš vše tak nejlíp dokážeš?“ … no tak, třeba takhle. Ale samozřejmě je to jeden z nespočet útržků a každá situace vyžaduje speciální přístup, abychom z ní mohli vytěžit, co nejvíce, to snad chápete.

Dočasným závěrem slova

Byly to velmi bohaté ročníky, které nelze popsat bez přímého prožitku, a tak vás mohu pouze přizvat k dalšímu ročníku, který budeme chystat na Vysočině, srdci České republiky, abyste nechali působit napřímo, co to řekne vám!

Navíc jsem tu mlel převážně o nesportovních tématech, tak bych rád na závěr dodal, že to, proč jsme se rozhodli dělat projekt skrze sport je proto, … více se dočtete na webu ve SMYSL O PROJEKTU, SMYSL PROJEKTU, POSLÁNÍ KEMPU

Zmíním ještě dvě Díky! Jedno stručné Díky mé rodině a blízkým za trpělivou podporu a důvěru včetně velké pomoci při samotné akci i po ní – Děkuji tati, mami, Luky, Vendo, Tome K., Honzo K.. Druhé děkuji je za Váš čas i pozornost a přeji Vám do života pevnou, přesto kreativní ruku, abyste si ten život zařídili tak, aby v něm vládla spokojenost a radost.